Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nové zákony a rozpačitá levice

13. 08. 2014 9:30:11
Čas od času si přečtu nebo vyslechnu povzdech nad tím, že levice v Evropě obtížně hledá v dnešním globalizovaném světě svojí cestu k voličům, neboť nenalézá témata, kterými by je oslovila.

Zdá se mi, že hlavním důvodem těchto rozpaků, pochybností a nejistot je skutečnost, že občanům politická praxe „budeme dělat totéž co pravice, ale ohleduplněji a lépe“, již nepostačuje. A nic jiného levice nenabízí - nepřináší nová a zásadní řešení stávajících problémů. Nadto se mi zdá, že módní dělení na „starou“ a „novou, moderní (kulturní)“ levici věci spíše mate, než prospívá, když ti, kteří se k tomuto módnímu fenoménu hlásí, jsou na tom stejně. Levice totiž zcela zjevně opouští svoji „vlajkovou loď“, totiž snahu o zajištění práv pro všechny bez ohledu na různost jednotlivců, důraz na stát pro všechny občany bez rozdílů. To by v současných podmínkách patrně vyžadovalo zásadní změny ve fungování společnosti, které levice nechce nebo neumí formulovat. Namísto toho podstatná část celého establishmentu odvrací pozornost lidí od skutečných problémů tím, že nad nimi jen ohrnuje onen příslovečný nos výtkami jejich vlastní nedostatečnosti. Pravice „vážným doporučením“, že občané musí „ více šetřit na důchod, více a lépe pracovat“ a levice pak tvrzením, že občané musí více respektovat antidiskriminační práva kdekoho na rovné zacházení podle nejrůznějších a všemožných kriterií.

Netřeba však planě teoretizovat. Dobře je to, podle mého názoru vidět na dvou zákonných předlohách, které mají z výrazně levicového hlediska řešit domnělé či skutečné problémy společnosti. Jde o novou úpravu státního příspěvku politickým stranám za volby, který má být výrazně determinován „genderovým“ hlediskem a pak snahou novými zákony vyřešit letitý problém přístupu k právu na bydlení.

Pokud jde o problematiku, kterou lze pro zjednodušení nazývat „kvóty“: nelze jistě nic namítat proti větší účasti žen na politickém rozhodování nebo dokonce proti právu všech občanů se na volbách, ať již pasivně nebo aktivně, podílet. Problémy s legislativním, dokonce finančním (odstupňovaný státní příspěvek) „řešením“ tohoto pseudoproblému jsou hned trojí : jeden spočívá v tom, že v případě kvót zde nejde o to, že by tu nebylo právo být zapsán na kandidátku nebo být zvolen (to nikdo, doufám, nezpochybňuje), ale jen o dojem některých, že toto právo není dostatečně jednou částí společnosti využíváno. A chtějí jej (proč vlastně?) řešit. Druhý, podle mne závažnější problém, spočívá v tom, že žádný ústavněprávní předpis nehovoří explicitně o právu určenému podle pohlaví, ale vždy (čl. 3 odst. 1 Listiny) hovoří o zaručeném právu „všem bez rozdílu pohlaví, rasy barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného přesvědčení....“.atd..atd.

Nabízí se tedy otázka – pokud člověk sleduje veřejná vystupování členů té nové, údajně lepší levice - jak asi může dlouho trvat, než někoho napadne, že zákonodárný sbor má být „vyvážen“ nejen „genderově“, ale také s ohledem na zaručená práva všech ostatních. To ovšem není nic nového. Jsme jen u staré, z minulého režimu známé, úpravy kandidátek podle předem daných kritérií (méně inteligence, více mladých a dělníků, více lidí z menších obcí), z čehož vycházelo, že nejvhodnější kandidátkou byla tehdy dojička do třiceti let. Ptám se, jak dlouho může trvat, než někoho napadne, že nejvhodnějším kandidátem je (pohlaví, rasa, barva pleti...) mladá Romka s lesbickou orientací?

A dostavám se konečně ke třetímu, podle mne zásadnímu problému: namísto toho, aby se levice zamýšlela nad novým uspořádáním současné společnosti charakterizované odklonem od tradičních politických stran a odmítáním dosavadního fungování establishmentu a domýšlela novou formu občanské společnosti a nové formy účasti občanů, jejich spolků a iniciativ na řízení státu, přichází jen s dávno vyčichlým sociálním inženýrství zákonodárného sboru. Že se tak neděje jen u nás, ale i v jiných evropských státech na tom, podle mne, nic nemění.

Pokud jde o připravovaný soubor zákonů, které by měly řešit situaci v bydlení, jde jistě o chvályhodnou snahu. Ale vidíme-li, že dosavadní řešení bydlení podle liberálně – tržních vztahů v celé Evropě zjevně nefunguje a selhává (miliony prázdných bytů a miliony bezdomovců), pak navrhované „řešení“ dosavadním systémem (pronajímatel stanoví nájem a stát ho bude stále znovu a znovu některým /kterým?/ jen doplácet), se mi zdá poněkud nedostatečné. Jde přece jednak o to, že nikoliv zanedbatelná část společnosti si nemůže po celoživotní práci dovolit zaplatit přiměřené bydlení na straně jedné a současně je zřejmé, že část občanů nikdy žádné nájemné neplatila – a přesto jim přiměřené bydlení musí být (státem, nikoliv obcemi) zaručeno. Zdá se v současné situaci neefektivní některým nějaké (navíc místně obvyklé!) nájemné stanovovat, když to je a bude placeno formou sociálních dávek ze státního rozpočtu, a nebo jsou vzniklé milionové dluhy nejprve draze a zbytečně vymáhány a pak zcela racionálně prominuty.

Namísto skutečné ochrany základních lidských práv si levice pyšně čechrá peříčka a ztrácí čas jejich marginalizací, protože nemá sílu nebo se nechce pustit do prosazování zásadních a potřebných celospolečenských změn. Tak na místo ochrany práva na bydlení se zasazuje o jakési „ právo na sociální bydlení“. Na místo prosazení důležitého sociálního práva pro všechny se soustředíme jen na mediálně vděčné řešení ubytoven, vyloučených lokalit apod. Namísto zásadních změn v postavení a vlivu občana na jeho účasti při řízení společnosti se nám nabízí hrátky (zatím jen) s počty žen a mužů.

Takové kroky jen společnost rozdělují a nevedou k zásadním a potřebným změnám, které občané očekávají a od politiků požadují. Že se pak voliči od levice odklánějí a čekají zázraky od rychlokvašených spasitelů je sotva k divení. Jakoby si levice vůbec neuvědomovala, co se ve společnosti děje. Myslím, že při současném stavu „závratné nerovnosti, gigantické manipulace komunikace mezi lidmi a kořistnického stavu k přírodě“ (V. Bělohradský), lze dosavadní chování levice právem označit přinejmenším jako rozpačité. Se všemi z toho plynoucími důsledky....

(Psáno pro Právo 12. 8. 2014)

Autor: Stanislav Křeček | středa 13.8.2014 9:30 | karma článku: 8.86 | přečteno: 282x

Další články blogera

Stanislav Křeček

Nezakazovat islám! Jen nesdílet…

Výzvy k zákazu islámu jsou zcela nesmyslné a jen zhoršují již tak složitou a málo přehlednou situaci.

15.1.2015 v 10:00 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 1009 | Diskuse

Stanislav Křeček

Romové 2015

Na počátku roku je vhodné zamyslet se nad problémy a otázkami na které již dlouho hledáme a nenacházíme rozumné odpovědi.

11.1.2015 v 10:55 | Karma článku: 24.45 | Přečteno: 1133 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Vlak přece k trampování vždycky nějak patřil

...jako i vztyčený palec a řeka a kytary a usárny a kamarádi...a dobrodružné chvíle s nepohodlím, které k tomu všemu patřilo docela samozřejmě jako trampovo svobodné dýchání, což k tomu všemu patří dodnes, pokud je tramp srdcař

23.9.2017 v 11:33 | Karma článku: 7.33 | Přečteno: 135 | Diskuse

Jaroslav Nedobitý

Winchester model 74 – malorážka proti nacismu

Rychlé tankové divize wehrmachtu drtí Francii. Blitzkrieg ukazuje svou plnou sílu. Francouzská a britská armáda ustupuje k moři. Jádro expedičních sil nakonec uvízne u přístavního města Dunkerk. Vojákům už pomůže jedině zázrak...

23.9.2017 v 10:18 | Karma článku: 9.45 | Přečteno: 264 | Diskuse

Pavla Kolářová

Bojíš se tmy?

Nejhorší jsou fialový mumie, co vylízají ze svých děr, hned jak se setmí. Odnášejí hlavně malý děti a pak už je nikdy nikdo nenajde. Tuhle jsem jednu viděla tam na hřišti za domem, když jsem večer vynášela odpadky. Fakt nekecám...

23.9.2017 v 8:27 | Karma článku: 8.41 | Přečteno: 111 | Diskuse

Jana Majová

Davidova máma. O svalové dystrofii počtvrté.

Co Davida znám, ukotvilo se mi v mysli srovnání jeho každodenna s bájí, kde David poráží Goliáše. Svalová dystrofie se podobá genetickému Goliášovi. A je osudově neporazitelná. Dá se ale více či méně tlačit do kouta.

23.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 14.79 | Přečteno: 303 | Diskuse

Helena Vlachová

Bankrot slušnosti a poctivosti na české politické scéně

Naše země se může pochlubit výbornými herci, zpěváky, skladateli, lékaři, vědci, sportovci, spisovateli, režiséry i dalšími, kteří dělají svou profesi poctivě. Ale naši politici?

23.9.2017 v 6:47 | Karma článku: 20.77 | Přečteno: 579 | Diskuse
Počet článků 171 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1269
Autor je od dubna 2013 zástupcem Veřejného ochránce práv, dříve byl poslancem Poslanecké sněmovny PČR, advokátem a čestným předsedou Sdružení nájemníků ČR. Narodil se 20.5.1938 v Praze, pracoval jako horník, dělník, geolog, výtvarník a jiné.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.