O pádu vlády trochu jinak

Je prostě neuvěřitelné, jak se během několika málo dnů (co dnů: hodin)  rozšířilo tolik nesmyslů a úvah, nemajících s realitou nic společného. Dovolte mi pokus o nápravu některých omylů obecně rozšířených a rozšiřovaných:

1. Pád vlády způsobila sociální demokracie!

Ale? Že by najednou měla  více členů v klubu, než při prvém, druhém, třetím nebo čtvrtém pokusu? Že by najednou měla opozice více poslanců, než 97? Kdyby záleželo jen na hlasech ČSSD nebo jen opozice, skončil by její pokus stejně, jako ty předcházejících. Samotná ČSSD ani samotná opozice by pád vlády způsobit nemohla.  Nebylo by pak lépe zamýšlet se nad tím, proč to tentokráte dopadlo jinak? Pád vlády je ilustrací toho, že i v politice platí, že čím kdo zachází, tím také schází. Vláda vznikla a existovala jen díky přeběhlíkům a také díky přeběhlíkům skončila.  Nebylo by vhodnější zamýšlet se nad „obratností“ předsedů vládních stran, kteří vyrobili své přeběhlíky po té, co mnoho měsíců jsou ironicky komentováni přeběhlíci z ČSSD?    

2. Pád vlády poškodí naše úspěšné předsednictví EU!

Nesmysl. Paní L. M.  z Prahy, která na stránkách IHNED.cz žádá demisi prezidenta proto, že „vrazil nůž do zad“ našemu úspěšnému předsednictví, a všichni  komentátoři a blogeři, kteří si myslí totéž: můžete mi zodpovědět jednoduchou otázku? Byla někdy některá země při své předsednické funkci EU jiná, než úspěšná? Může vůbec být někdo v této roli neúspěšný? Odpověď je jednoduchá: nebyla a ani nemůže být! Úspěšné předsednictví EU totiž, ať se nám to líbí nebo ne, není důsledkem  nějaké bůhvíjaké politické geniality a politického umu, ale jedině a pouze organizačního nasazení, což vždy a všude úspěšně zvládá armáda najatých úředníků. Politikové mají jen více „summitů“, pracovních a  reprezentačních setkání, která probíhají stejně bez ohledu na to, kdo je zrovna v předsednické funkci. Ostatně: vzpomene si někdo z vás na to, kdo úspěšně vykonával předsednickou funkci před rokem?  Že šlo o „beznadějné poškození českého předsednictví EU“ soudí J. Hanák v sobotním Právu. Opravdu? A co amatérismus v Gaze, Entropa, neuvěřitelné diletantství,  kterým Topolánek umožnil, aby J. Tymošenková ručně „doplňovala“ smlouvu mezi Ukrajinou a Ruskem o dodávkách plynu, čímž ji znehodnotila a věc musela řešit, namísto neschopného Topolánka, evropská komise, co Topolánkova „cesta do pekel“, což je v nábožensky založených USA chápáno zcela jinak – jako velká urážka – než v ateistických Čechách. To „naše předsednictví“ nepoškodilo? Přes to všechno bude naše předsednictví hodnoceno podobně jako všechna před ním: jako úspěšné. Jinak to ani být nemůže.  Pád vnitropoliticky neschopné vlády na tom nic nezmění! 

3. Pád vlády zastaví potřebné reformy!

Hloupost.  Reformy a la Topolánek byly už dávno smeteny ze stolu, neboť neexistovala naděje na jejich průchodnost Parlamentem. Navíc: ve snaze zabránit pádu své vlády slíbil její předseda různým „rebelům“ takové ústupky, že by vláda stejně již nic rozumného (a naštěstí ani nerozumného) do konce volebního období udělat nestačila a nemohla. Pád vlády na tom nic nezmění.

4. Podnikatelé se obávají!

Nesmysl. To jen pár členů ODS ve vedení různých podnikatelských svazů a komor  se snaží své straně pomoci. Najednou má vláda na podnikání takový zásadní vliv! Když byli u moc sociální demokraté,  dozvídali jsme se od těch, kteří dnes vyjadřují  „vážné obavy“,  že v podstatě vláda v podnikání nic neovlivňuje, že vše řídí trh a um našich podnikatelů. Proč náhle taková znepokojení? A kdo vám to má věřit? Ostatně: po pádu vlády šly cena akcií nahoru (!).

5.  „Z nicotného podnětu padla vláda“, snaží se svým chlebodárcům v sobotních Lidových novinách zavděčit jakýsi Hans-Jorge Schmidt, pražský dopisovatel Die Welt!

Opravdu? Asi by redakce měla svého dopisovatele z Prahy odvolat, když neslyšel o rozvratu státního zastupitelství a justice vůbec, o „justiční mafii“, o  „Íčkách“ ministerské funkci k dispozici za dva miliony, o již menšinové vládě držené u jakéhosi zbytku moci pomocí nevypočitatelných přeběhlíků.  Nebo se mu to zdá  nicotné? Nám tedy rozhodně ne!

6.  Pád vlády narušil  proces schvalování Lisabonské smlouvy!

Nikoliv. Pád vlády pomohl Topolánkovi, aby se vymluvil z dilematu, do kterého se dostal. Na straně jedné mu Kongres ODS zapověděl ratifikovat Lisabon  pod hrozbou naprostého rozvratu v ODS, a na straně druhé by neratifikací zpochybnil zahraničně politické závazky země. Takhle sice může říkat, že za Lisabon odpovídá Paroubek, ale to je jen hloupé vymlouvání, kterému nikdo rozumný věřit nemůže: tady ani v zahraničí.

7. Topolánek: „ Pád mé vlády slavili v Kremlu“!

Není snad tento neuvěřitelný výrok předsedy vlády důkazem o hysteriozním megalomanství, kombinovaného se stihomamem, tedy důkazem o takové poruše osobnosti, která jej spolehlivě diskvalifikuje na tuto funkci?

8. Pád vlády lze přirovnat k podepsání Mnichovské dohody!

To sice není obecně rozšířený omyl (právě naopak),  ale toto tvrzení na webu ODS jen názorně ukazuje, jací ignoranti bez špetky ohledu nejen k národním dějinám, ale i k obyčejnému školnímu vzdělání, stáli v čele tohoto státu. Pád vlády, pokud by někdo chtěl použít tento historizující způsob srovnávání, by bylo možné přirovnat spíše   k 8. 5. 1945. Ještě se bojuje, ale naděje na lepší příští je už blízko…