Jak dál v Ombudsmanově?
Některé změny se údajně již připravují. Domnívám se, že půjde o řešení několika základních problémů: čím je a čím ombudsman není, jaká bude jeho budoucí funkce ve společnosti a konečně, jak bude nadále upraven vztah ombudsmana a jeho „zástupce“ . Postavení ombudsmana je v zákoně č. 349/1999 Sb. zcela vědomě upraveno nikoliv jako obecného zastánce všelikých lidských práv, ale ochránce (ombudsman) byl povolán pouze ke kontrole nad činností a nebo nečinností orgánů veřejné správy. Tako skutečnost není všeobecně známá stále se – jak se ukázalo v nedávné volební kampani – stává zdrojem nedorozumění a problémů. Pomatuji si na údiv jednoho ze senátorů, který při nedávném slyšení kandidátů na tuto funkci byl překvapen mým sdělením, že ombudsman není ochráncem lidských práv a zřejmě to považoval za nedostatek mé kvalifikace. Ostatně publicita před nedávnými volbami ombudsmana ukázala, že ani mezi novináři a publicisty není této věci bezezbytku rozuměno. Tento původní záměr zákonodárce byl však záhy „nabourán“ v souvislosti se vznikající a bohužel stále trvající snahou učinit z úřadu ombudsmana nikoliv pouze institut kvalifikované ochrany lidí, kteří se jinde svého práva proti orgánům veřejné moci nemohou dovolat, ale jakýsi „sběrný“ orgán vykonávající všelijaké úkoly, které k nám členství v EU přináší. Tak již v r. 2006 se ombudsman stal (přes nesouhlas tehdejšího ombudsmana dr. Motejla) tzv. národním preventivním mechanismem na základě Opčního protokolu k Úmluvě o zabránění mučení a jiného nelidského a ponižujícího zacházení. To představuje kontroly v zařízeních, kde jsou lidé omezeni na svobodě (věznice, policejní cely) nebo kde jsou umístěni lidé sice zcela svobodní, ale závislí na poskytované péči (psychiatrické léčebny, dětské domovy). Po přijetí antidiskriminačního zákona bylo ombudsmanovi (opět přes jeho výhrady) svěřena působnost „equality body“, tedy strážce dodržování principu rovného zacházení. Konečně od r. 2011 mu byla na základě tzv. návratové směrnice svěřena působnost monitorovat průběh vyhošťování cizinců z území ČR, což znamená zabývat se stížnostmi vyhošťovaných a doprovázet je až do místa jejich vyhoštění. V poslední době se zdá, že úřad ombudsmana bude (předcházející ombudsman dr. Varvařovský s tím zásadně nesouhlasil) pověřen nezávislým dohledem nad dodržováním práv osob se zdravotním postižením, což by ovšem znamenalo zásadní změny nejen v personálním stavu Kanceláře, ale asi i změny v sídle úřadu (do stávající budovy se prostě nevejdeme), představíme-li si, že jen osob, které u nás pobírají příspěvek na péči je asi 350.000) . Tato „nafukování“ původně nezamýšlených práv a povinností ombudsmana vede ke dvěma důsledkům. Jednak se těmito novými pravomocemi ombudsman stává v rozporu s původními záměry, ochráncem obecných lidských práv (pokud jde např. o ochranu před diskriminací nebo dozorem v místech, kde jsou lidé omezeni na svobodě – což jistě není původně zamýšlená kontrola veřejné správy), ale děje se tak ve velmi omezují míře mající až paradoxní důsledky: tam, kde jsou někdy porušena práva jedné osoby, ombudsman zasahovat může, ale tam, kde jsou porušována práva všech, tak učinit nesmí. Přiklad z poslední doby: kdyby se Česká pošta dopustila např. diskriminačního jednání (kdyby např. zveřejnila inzerát o tom, že hledá „pracovnici do 30. let“ a diskriminovala by tak jiné žadatele z důvodu věku), mohl by ombudsman ve prospěch jediného diskriminovaného zasáhnout. Pokud však tatáž instituce zachází zvláštně s právy prakticky všech zaměstnanců (zvyšování požadavků na doplňkový prodej dalších a dalších komodit, za což doručovatelům není paradoxně zvyšován plat podle úspěchů, ale naopak snižován původní plat v případě neúspěchu), ombudsman se věcí zabývat nemůže – Česká pošta není součást veřejné správy, tedy není v „kompetenci“ ombudsmana… Tato částečná kompetence ombudsmana v oblasti lidských práv pak vede k otázkám na vztah ombudsmana, jako na výkonné moci nezávislého orgánu a ministerstva (nebo Komise, zmocněnec vlády, Sekce) pro lidská práva, tedy orgánu moci výkonné. To se ministerstvo nebude věnovat z hlediska lidských práv problematice vězeňství nebo antidiskriminaci nebo dojde k nějaké formě podivné „dělby práce“, pokud si např. občan držený ve vazbě bude stěžovat jak ministru spravedlnosti, tak ombudsmanovi? Nebo bude ombudsman v této věci závislý na stanovisku ministerstva? Dovedu si v současné době představit reálné ohrožení nezávislosti ombudsmana při tomto uspořádání kompetencí. Druhým důsledkem je pak skutečnost, že se práva a povinnosti ombudsmana nezvyšují směrem k ochraně lidí a jejich práv, ale směrem k plnění nejrůznějších povinností s původním posláním ombudsmana nikterak nesouvisejících. Lze jistě pochopit, že státní moc se brání zřizovat další instituce, které by měly být novými povinnostmi pověřovány (např. dozor nad dodržováním práv osob se zdravotním postižením vykovávají jinde samostatné orgány složené třeba z dobrovolníků), ale pojetí ombudsmana jako „holky pro všechno“ také asi jeho autoritu a postavení ve společnosti nikterak neposiluje. Další „riziko“ pak spočívá v tom, že ombudsman se může - třeba podle svého osobnostního nebo profesního zaměření - soustředit na jednu z mnoha kompetencí a nikoliv již tak zcela na stížnosti občanů. Lze si jistě představit soustředění pozornosti ombudsmana na problematiku diskriminace, která je sice problémem pro ministerstvo zahraničí USA, které se v každoročních zprávách o stavu lidských práv neopomene z tohoto hlediska zamračit nad poměry v ČR, ale v našem reálném životě to občané jako zvlášť velký problém necítí: žaloby u soudů lze spočítat několik let zpátky na prstech jedné ruky, školní inspekce z 504 stížností za uplynulý rok eviduje 11 na diskriminaci a na inspekci práce si z téhož důvodů stěžuje asi jen 5% ze všech stěžovatelů. A u stížností adresovaných ombudsmanovi tomu není jinak…. Stejně tak to může být u problematiky s dohledem na dodržování práv osob se zdravotním postižením, což by si samo o sobě trvalou pozornost „celého „ ombudsmana jistě vyžádalo. Stejným nebezpečím pro ombudsmana může být dominantní upření pozornosti na návrhy a doporučení předkládané v pravidelných zprávách Poslanecké sněmovně, resp., jeho představa, že je jakýmsi dalším nevoleným zákonodárcem nebo „dohlížitelem“ nad zákonodárci, jehož podnětům musí být vždy vyhověno. Tak tomu v zastupitelské demokracii ovšem není a býti nemůže. Zatímco se koncepce postavení ombudsmana, pokud jde o jeho práva a povinnosti v původním zákoně č. 139/1999 Sb. prakticky nikterak neodlišovala od obdobných úprav v jiných evropských zemí, pokud jde o postavení a vzájemné vztahy ombudsmana a jeho „zástupce“ byla naše úprava zcela originální. O důvodech mohu hovořit z vlastní legislativní zkušenosti. Zaváděl se, přes odpor nemalé části politického spektra, v našich poměrech zcela nový orgán, nezdála se jeho potřebnost všem zcela zřejmá, nebylo jasné, jak bude ombudsman zasahovat do politiky. Proto byl zvolen model dvou stejným způsobem volených osob: z dvou návrhů prezidenta a dvou návrhů ze Senátu volí jednoho ombudsmana a stejně tak jednoho „zástupce“ Poslanecká sněmovna. Již z tohoto způsobu volby, stejně tak jako ze skutečnosti, že ombudsman nemá na volbu svého „zástupce“ jakýkoliv vliv, je zřejmé, že nešlo o zástupce, jak je tomuto pojmu obecně rozuměno. Zdálo se, při formulování zákona, užitečným vytvořit jakýsi dualismus dvou vzájemně se doplňujících osobností, které společně budou formulovat stanoviska. I v budoucnu by se mohla spolupráce dvou osobností stát ochranou před ztrátou autority úřadu, pokud by se názory ombudsmana příliš odchýlily od obecného vnímání stavu společnosti a jejích problém. Tato zákonná úprava volby však nenalezla odpovídající zakotvení v určení povinností „zástupce“. Ten jen podle § 2 zákona č. 349/1999 Sb. „zastupuje ochránce v plném rozsahu v době jeho nepřítomnosti“. Ombudsman pak svého zástupce, podle téhož ustanovení, „může pověřit výkonem části své působnosti“. Důvodová zpráva k zákonu pak zdůvodnila tuto úpravu tím, že to „...umožňuje dělbu práce a jistou specializaci“. Z textu zákona je však zřejmé, že ombudsman tak učinit může, ale také tak učinit nemusí. V případě, že by tak neučinil, by postavení a výsledek „práce“ zástupce jistě neodpovídal nejen jeho postavení, ale ani materiálnímu zajištění této funkce. Ještě se to v minulosti nikdy nestalo, ale to není důvodem pro odmítnutí úvahy o budoucím jasnějším vymezení těchto práv a povinností. Nabízí se jich hned několik. Je možné funkci „zástupce“ jednoduše zrušit. V případě nepřítomnosti ombudsmana by jej zastupoval vedoucí kanceláře nebo vedoucí právního oddělení. To by se ale asi občanům, kteří by na své stížnosti - při delší nepřítomnosti ombudsmana např. při jeho resignaci - dostávali odpovědi nepodepsané nikoliv tím, komu si stěžovali, totiž ombudsmanem, ale jiným úředníkem, asi nelíbilo. V některých zemích si svého zástupce vybírá ombudsman sám, ale tuto volbu musí schválit Parlament. Tato úprava ovšem naráží na skutečnost, že někteří ombudsmani by si mohli zástupce vybrat a někteří nikoliv, o čem svědčí případ z nedávné doby: pokud by si dr. Varvařovský na jaře 2013 vybral s „požehnáním“ Parlamentu svého zástupce, jeho rezignaci v prosinci téhož roku a po volbě nové ombudsmanky by dříve vybraný (a Parlamentem schválený) zástupce buď musel odejít, nebo by se nová ombudsmanka musela vzdát práva na volbu „svého“ zástupce. Pokud bychom nadále setrvali na „dualistickém“ pojetí postavení ombudsmana a jeho zástupce, bylo by jistě možné vložit do zákona povinné rozdělení kompetencí nebo zřídit jakousi obdobu kontrasignace např. při předkládání zpráva Poslanecké sněmovně, při podávání návrhů na zrušení zákonů nebo při podávání žaloby ve veřejném zájmu nebo při jiných příležitostech. Zdá se, že po letech působení ombudsmana v české společnosti nastal čas na zhodnocení jeho místa v našem politickém systému a k uvážlivým úpravám jeho působnosti. (Psáno pro Lidové noviny 19. 3. 2014)
Stanislav Křeček
Nezakazovat islám! Jen nesdílet…
Výzvy k zákazu islámu jsou zcela nesmyslné a jen zhoršují již tak složitou a málo přehlednou situaci.
Stanislav Křeček
Romové 2015
Na počátku roku je vhodné zamyslet se nad problémy a otázkami na které již dlouho hledáme a nenacházíme rozumné odpovědi.
Stanislav Křeček
Lumpenkavárna a spol.
Lumpenkavárna se stala sociologicko-politologickým pojmem. Nevím sice jak zrovna toto jinak bohulibé zařízení k tomu přišlo, a už vůbec nevím proč „lumpen“ (z německého Lumpen (hadry), Marx: lumpenproletariát: část proletariátu politicky zcela neschopná a nepoužitelná...), ale budiž. Podívejme se však na to blíže.
Stanislav Křeček
Základní práva neřeší nerovnost
Otázka lidských práv je v poslední době v českých sdělovacích prostředcích velmi frekventovaná, neboť pokusy o její řešení se hodí k nejrůznějším příležitostem.
Stanislav Křeček
Jiný Listopad
Ve své brněnské kanceláři mám pověšenu fotografii pořízenou někdy koncem listopadu nebo na začátku prosince 1989 v sídle tehdejší Československé strany socialistické na pražském Náměstí Republiky.
Stanislav Křeček
Lidská práva: ani katastrofa ani šance!
Již několik týdnů probíhá na stránkách Práva i v jiných tiskovinách (A2) intelektuální debata o pojetí lidských práv mezi P. Drulákem a J. Přibáněm.
Stanislav Křeček
Asi se nepolepším…
Opravdu si nemyslím, že každý, kdo byl zmíněn v denním tisku, by nezbytně musel publikovat své odlišné stanovisko, ale pokud jsem opakovaně označen za nekonstruktivního škůdce tak slovutné instituce, jakým je úřad veřejného ochránce práv, snad bych pár slov k tomu sdělit mohl.
Stanislav Křeček
Justice bez spravedlnosti?
Možná příliš odborné, ale snad bude zřejmé, o co mi jde:Jde o vcelku banální případ: manželé ing. K. a B. K. se rozvedli, následně na to Obvodní soud pro Prahu 8 ve věci11C195/94 rozsudkem ze dne 26. 3. 1998 zrušil společný nájem jejich společného bytu v Chotovické ulici v Praze8 asoučasně rozhodl, že byt bude nadále užívat jako jediná nájemkyně paní B. K.
Stanislav Křeček
Duchcov – pokus o sociální začlenění
Město Duchcov má za sebou dvě události, které je činí z hlediska pokusů o začleňování a o soužití s lidmi, které označujeme za „sociálně vyloučené“, zajímavým.
Stanislav Křeček
Jaká práva?
Dvě nedávné, spolu nikterak nesouvisející události ukázaly, že pokud se někdo dovolává lidských práv, neobejdeme se bez odpovědi na základní otázku: jaká práva máte na mysli?
Stanislav Křeček
Opatrně s antidiskriminací.
V nedávných dnech rozvířila hladinu veřejného mínění mimo jiné zpráva veřejné ochránkyně práv o problematice „muslimských šátků“. Obávám se, že však přinesla více otázek než odpovědí...
Stanislav Křeček
Nové zákony a rozpačitá levice
Čas od času si přečtu nebo vyslechnu povzdech nad tím, že levice v Evropě obtížně hledá v dnešním globalizovaném světě svojí cestu k voličům, neboť nenalézá témata, kterými by je oslovila.
Stanislav Křeček
Aktivismus soudů, premonstráti a Hradišťko
Vracím se touto úvahou k již známému a publikovanému případu obce Hradišťko, která je povinna vydat pozemkový majetek na kterém se nachází taková část obecní infrastruktury, že to ohrožuje samotnou existenci této obce.
Stanislav Křeček
Pověšená babička pana prezidenta
Rozhodně se nemíním zabývat virtuální tragédií v rodině pana prezidenta, ale rád bych se šířeji zamyslel nad jeho nedávným výrokem o tom, že „mediální poprask“ ohledně bydlení obyčejných lidí vypukne, „až se pověsí první babička, kterou majitel bytu vyhodil na ulici“.
Stanislav Křeček
Byt pro soudce
V r. 2007 jsem napsal tento článek o soudci J. V., který se nyní má stát předsedou Krajského soudu v Ústí n. Labem. Tak nevím....
Stanislav Křeček
Krásná hesla šokovaných ministrů
Tak se z tisku (Holobyty ve Šluknově ministry šokovaly,Právo 13. 5. 2014) dozvídáme, že ministři, kteří navštívili Šluknovsko, byli šokováni realitou, se kterou se zde setkali.
Stanislav Křeček
Ono se toho zase u nás tolik nedělo
Tento, dnes již proslulý výrok naší ministryně spravedlnosti o poměrech v období protektorátu Čechy a Morava, tedy v období druhé světové války, může však být také vyložen ve prospěch českého národa.
Stanislav Křeček
Lidská práva na ústupu anebo omyly Romana Jocha
Na portálu Česká pozice se nedávno zajímavě rozepsal Roman Joch o české zahraniční politice v souvislosti s neutuchajícími (a současnými událostmi znovu živenými) diskusemi o šíření lidských práv a demokracie prostřednictvím aktivní zahraniční politiky státu.
Stanislav Křeček
Dluhy, advokáti, exekuce
Poslanecká sněmovna projednává v současné době poslanecký návrh novely zákona, podle které by se snížily odměny advokátů v případě vymáhání tzv. bagatelných dlužných částek.
Stanislav Křeček
Ubytovny
Tak jsem si dovolil navrhnout, aby jeden z nejhanebnějších kšeftů s chudobou – tedy provozování „ubytoven“ pro lidi, kterým nikdo jinde jiné bydlení neposkytne - převzal stát a začal tak plnit svoje závazky k zajištění přiměřeného bydlení pro všechny, které převzal na základě mezinárodních dohod.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 171
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1279x