Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lidská práva na ústupu anebo omyly Romana Jocha

24. 04. 2014 21:40:43
Na portálu Česká pozice se nedávno zajímavě rozepsal Roman Joch o české zahraniční politice v souvislosti s neutuchajícími (a současnými událostmi znovu živenými) diskusemi o šíření lidských práv a demokracie prostřednictvím aktivní zahraniční politiky státu.

Je jistě zajímavý jeho názor na to, že žádná dichotomie mezi idealistickým pojetím lidských práv (musíme je prosazovat vždy a všude, protože svoboda a lidská práva jsou neoddělitelné) a realistickým (ničeho tím nedosáhneme jen poškozujeme vlastní zájmy) neexistuje: musíme prosazovat jak své hodnoty v něž věříme, tak i své vlastní zájmy. To je sice krásná myšlenka, ale že to je výsostně a zcela idealistická diplomatická kvadratura kruhu, se mi zdá být zřejmá.

Asi k tomu dospěl i autor, když v dalším textu nabízí řešení: odlišovat komu a co chceme sdělovat. „ Lidská práva ve světě bychom neměli podporovat schematicky, abstraktně a absolutně, ale vždy v konkrétním kontextu. Měli bychom dvě země, jejichž stav lidských práv je totožně neuspokojivý, i stejně kritizovat a zaujímat k nim a jejich režimům stejný postoj? Nikoli nutně. Jak bylo naznačeno, lidská práva lze zajistit pouze v kontextu politické společnosti, která je jejím příslušníkům garantuje. Měli bychom kritizovat a nutit ke zlepšování lidských práv politickou společnost, v níž jejich stav není dokonalý? Opět nikoli nutně. Záleží na tom, je-li z hlediska lidských práv dokonalejší režim realisticky možný. Řečeno jinak, zda v něm existují nějací liberální demokrati.“

S tím lze asi obecně souhlasit, i když přísné odlišení komu, kdy a co bude v konkrétní zahraniční politice asi obtížné. Ale v tom zásadnější problém nevidím. Daleko závažnější omyl Romana Jocha však spatřuji v zásadním nepochopení stavu lidských práv v dnešním světě, resp. ve zcela nerealistickém lpění na dichotomii tzv. přirozených a „nepřirozených“ sociálních práv.

Roman Joch píše: „Nyní se budu věnovat otázce, která lidská práva prosazovat. Základní a skutečně podstatná lidská práva jsou osobní svobody, práva přirozená – právo na život, svoboda slova, politického projevu, tisku, náboženská svoboda, svoboda rodičů vychovávat děti podle svého přesvědčení či svoboda vlastnit legitimně získaný majetek a volně s ním disponovat. Naopak, takzvaná práva sociální jsou jen společenské konvence, politický konsensus a dohoda, co vše budou garantovat peníze získané zdaněním. Tato práva nejsou ani přirozená, ani objektivní, ale vždy daná konsensem a možnostmi – bohatstvím společnosti. Sociální práva mohou být velká jen jako produktivita společnosti. Jsou-li větší, produktivitu zadusí.“

Omyl první spočívá, podle mého, v nepřihlédnutí jednak k míře respektu a pak k míře naléhavosti jaké se ona „přirozená“ práva v současné společnosti těší: neznamená snad dnes svoboda slova pro mnoho lidí spíše „piště a říkejte si co chcete“ bez vlivu na běh událostí? Nemá snad v Evropě, ale i jinde, stále více lidí dojem, že svoboda politického projevu je bez významu, pokud v ulicích nebudou barikády a nebudou tam hořet zapálená auta? Jak ovlivnily tisícové pokojné demonstrace běh událostí ? Není snad mnoho lidí přesvědčeno o tom, že míra politických práv se posuzuje spíše podle raitingu, než podle svobodného mínění občanů ? Nemá snad většina společnosti za to, že právě svoboda některých lidí zcela volně nakládat se svým majetkem je příčinou ekonomických potíží současného světa? Není snad právo vychovávat děti podle svého přesvědčení přesně to, o čem si mnozí myslí, že musí být omezeno, mají-li se právě tyto děti dožít lepšího světa?

Kdy naposledy demonstrovali lidé za ona „přirozená práva“? Není naopak pravdou, že co týden lidé na celém světě demonstrují za onen pouhý Jochův „produkt společnosti“, za ona „nepřirozená“ sociální práva? Ostatně: není právě názor na druhořadost a nepřirozenost sociálních práv tím, proč se podstatná část společnosti dosud nedokázala „vyrovnat“ s minulým režimem, který zcela jistě nezaručoval ona „přirozená“ práva, ale zato garantoval ona „nepřirozená“ práva v míře, která je dnes pro mnoho lidí nedostupná?

Realizaci lidských práv – ať již jakýchkoliv – dnes významně ovlivňuje zcela nový jev: lidé nepřipustí realizaci jakýchkoliv práv bez povinnosti a odpovědnosti! Dobře je to vidět na probíhajících diskuzích týkajících se problematiky sociálního vyloučení a sociálního bydlení. Každé absolutistické pojetí lidských práv (každý má jen právo!) determinuje společenský nesoulad, zničující nejednotu společnosti a ohrožuje i realizaci práv jinak nesporných. To si Roman Joch „povyšováním“ nějakých „přirozených“ lidských práv nad práva jiná neuvědomuje.

Konečně druhý omyl Romana Jocha spočívá v jeho následujícím tvrzení: „V zemích, kde nejsou garantována práva osobní, politická či občanská, se lidé nemohou na režimu domoci práv sociálních ani ekologických. Naopak tam, kde mají práva osobní, občanská a politická, se mohou dohodnout i na míře sociálních a ekologických práv. Řečeno jinak, dávat liberální práva osobní, občanská a politická na stejnou úroveň se sociálními a ekologickými je nesmysl a politická pošetilost“.

Nikoliv, je tomu přesně naopak: poučení z tragických událostí 20. století přece spočívá právě v tom, že, řečeno básníkem, „vlky z lesů žene hlad“. Že pokud v míře, kterou lidé budou považovat za potřebnou, nebudou uspokojena jejich sociální práva, dříve či později budou i ostatní lidská práva vyvrácena. Možná těmi, kteří realizaci těch, podle Jocha, druhořadých práv při jejich dnešním nedostatku pro budoucnost slibují...

V době volání po zásadních změnách ve společnosti, v době přehodnocování minulých jistot, bych rezignaci na toto poučení považoval za mimořádně nebezpečné....

Autor: Stanislav Křeček | čtvrtek 24.4.2014 21:40 | karma článku: 8.41 | přečteno: 645x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Třetí listopadová neděle je Světovým dnem vzpomínky na oběti dopravních nehod

Je sychravo pro tělo i duši a dnes dvojnásob. Pozůstalí nezapomenou nikdy, to zkrátka nelze. Nejde o jitření bolesti, ale o to, že připomínky děláme pro vážnost věci. Kéž tohle oznámení zní odevšad z médií a nutí nás jít do sebe.

19.11.2017 v 23:43 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Libuse Palkova

Bůh je slovo pro-já nevím

Bůh nestvořil člověka, jak tvrdí některé pohádky pro dospělé, ale člověk stvořil Boha, když si nevěděl rady s některými záhadami, třeba s vysvětlením přírodních jevů.

19.11.2017 v 20:49 | Karma článku: 14.28 | Přečteno: 416 | Diskuse

Štěpánka Semecká

Sametové dny bez navýšení

Sametové dny bez navýšení aneb další nedělní glosa o tom, co nám demokracie dala a vzala. Bylo, je a nebo tedy snad ano, bude líp?

19.11.2017 v 20:33 | Karma článku: 8.12 | Přečteno: 200 | Diskuse

Petr Laierman

Krátké setkání dvou světů

S blížícím se závěrem listopadu se zima pomalu chystá převzít vládu nad přírodou. Chladné dny s prvními ranními mrazíky ztěžují volně žijícím zvířatům hledání potravy. Začínáme proto přisypávat nejprve něco málo okolnímu ptactvu.

19.11.2017 v 18:25 | Karma článku: 14.19 | Přečteno: 245 | Diskuse

Zdenek Pfeifer

Tajemná vila

Soudružka učitelka okřikovala rozdováděnou třídu prvňáčků nevědomky šeptem. Tak magicky na ni působilo prostředí čekárny v našem zdravotním středisku, kam nás přivedla na preventivní prohlídku...

19.11.2017 v 17:50 | Karma článku: 11.30 | Přečteno: 322 | Diskuse
Počet článků 171 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1269
Autor je od dubna 2013 zástupcem Veřejného ochránce práv, dříve byl poslancem Poslanecké sněmovny PČR, advokátem a čestným předsedou Sdružení nájemníků ČR. Narodil se 20.5.1938 v Praze, pracoval jako horník, dělník, geolog, výtvarník a jiné.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.