Týden zástupce

Občanům zklamaných současnou politikou a stavem věcí veřejných,  k akceptaci státu jako státu právního, a tedy spravedlivého,  již nepostačuje pouhá existence  veřejné moci, která rozhoduje o  jejich právech a povinnostech.

Snad by bylo užitečné, kdyby občan věděl a  viděl, že zde existuje ten, kdo „hlídá hlídače“, ten,  který sice sám nerozhoduje, ale zřetelně a hlasitě volá po tom, aby bylo rozhodováno správně nejen podle litery, ale také podle  rozumného  smyslu zákonů a nařízení. Aby zde byli nejen  ti, kteří rozhodují, ale také ti, kteří se  starají o to, jak je rozhodováno. A v tomto smyslu ombudsmanství představuje fenomén, který reálně může přispívat k tomu, aby zastupitelská demokracie byla i nadále chápána jako  funkční systém správy věcí veřejných.

To pro mne není nic nového, ale také to není a nebylo  vždy jednoduché.  Moderní společnost je charakterizována mimo jiné i tím, že stále stoupá počet občanů, kteří své osobní nebo skupinové zájmy a požadavky považují za obecné, dokonce lidská práva, která bez odpovídajících povinnosti musí být respektována. Tím nás ovšem  vzdalují  od  světa, ve kterém jsme si v právech všichni rovni.

Jistě je potřebné a užitečné řešit záležitosti jednotlivých občanů, kteří se dostali do sporu s orgány veřejné moci.  Ale myslím si, že úřad ombudsmana by měl činit více: že by měl být jaksi denně přítomen ve veřejném prostoru se svými názory, poznatky a zkušenostmi obyčejných lidí z  jejich každodenního života. Kontakt s těmito poznatky a zkušenostmi ombudsmana by jistě prospěl  zákonným předlohám, které se pokoušejí řešit vážné lidskoprávní problémy, před kterými stojíme.  Proč by např. zákon o sociálním bydlení nemohl být představen a předem projednán u veřejného ochránce práv? 

Prvé dva dny v úřadě jsem se spíše  seznamoval s pracovištěm. Nicméně jsem odpověděl na desítky dopisů, kterými se občané obrátili na ombudsmana se záležitostmi,  jejichž řešení však není v jeho kompetenci. Nelze jim však jen  toto sdělit, myslím, že patří k povinnostem ombudsmana i v těchto případech jim poskytnout jednoduchou informaci kam se mají obrátit a co mohou a mají dělat.      

Na práci zástupce Veřejného ochránce práv hledím s očekáváním a nadějí. Snad  bylo v uplynulých dnech řečeno i to, co by  mělo být rychle zapomenuto. Sotva lze spravedlivě toho, kdo se vzdá postavení známého pražského advokáta a poslance s velkou podporou veřejnosti,  označit za „vysloužilého politika“. A za situace, kdy se před několika týdny nikoliv nepodstatná část veřejnosti domnívala, že by celý stát mohl úspěšně  řídit a reprezentovat ten, kdo je ještě o rok starší, než jsem já, není snad nutné připomínat, že ne všichni senioři jsou ve stavu, v jakém je předvádí Partička v pořadu „Penzička“ na obrazovkách TV Prima…