Romové 2015
To, co mne přimělo k tomuto zamyšlení se nad postavením Romů u nás, byly především texty S. Uhlové uveřejňované v Deníku Referendum, zaměřené na adoraci soužití Romů s majoritní společností. Zvláště ten poslední nazvaný „Dožít se toho, že se tu něco změní“. V její reportáži Romové řádně pracují, jsou ve své práci spokojeni a řádně se starají o své rodiny.
Problém je ale v něčem jiném: úvaha Saši Uhlové je, podle mého názoru, zatížena zela neodůvodněným očekáváním, že samotné uběhnutí času (aniž bychom cokoliv činili) povede k tomu, že se něco změní. Oba Romové vystupující v reportáži totiž očekávají, že se snad za dalších dvacet let situace změní a budou majoritní společností přijímáni jinak. Co by však takovou změnu mělo v budoucnu vyvolat, když v uplynulých dvaceti letech se nic k dobrému nezměnilo, se zde nedovíme. A je zřejmé, že ani autorka ani dva Romové, o kterých píše, žádnou představu o podmínkách budoucí změny nemají, ačkoliv některé problémy ve vlastní romské komunitě tuší. „Jak každej říká, my Cikáni říkáme, že práci nelze sehnat, tak moje zkušenost je jiná“, říká v reportáži jeden z nich a druhý, jak píše autorka „smutně dodává, že o Romech, kteří žijí na dávkách, ví. Střídavě je omlouvá, že třeba nemůžou sehnat práci, tak co mají dělat a střídavě se na ně zlobí, že se dost nesnaží. Každopádně je zřejmé, že on sám s tím nezmůže nic.“ Ale právě v oné poslední větě je uveden onen hlavní omyl: nikdo to udělat nemůže!
Kradoucí pražští taxikáři, „Rákosníci“ živící se kšeftováním s levným šuntem a s drogami, všude se roztahující Rusové, sudeťáci chtějící se zmocnit našich pohraničních hvozdů a příslušných nemovitostí, muslimové chtějící vraždit Evropany, sociální dávky zneužívající a byty devastující Romové, to vše jsou stereotypy, které se samozřejmě negativně a často bolestně dotýkají těch, kteří se takto nechovají. Ale současně je zjevné, že nespadly jen tak „z nebe“. Jakkoliv jde o obecně nepřijatelné předsudky, je v nich obsaženo jisté procento obecné zkušenosti nejen konkrétních lidí, ale i obcí a dalších komunit, k čemuž stačí nahlédnout do statistiky zadržených pěstitelů marihuany, navštívit Chánov nebo hotel Luník, projít se po pražském „zlatém kříži“ nebo sledovat zprávy z Blízkého východu.
Náprava tohoto společenské vědomí zatěžujícího stavu ovšem nespočívá v tom, že tyto zkušenosti budeme popírat, ale v tom, že tyto zkušenost budou v obecném povědomí nahrazeny pozitivním přesvědčením se o skutečném, tedy jiném stavu věcí. Asi tak jako dnes již v rakouských obchodech nevisí nápisy „Češi zde nekraďte“, jak tomu bylo na počátku devadesátých let. O změnu se musí postarat ne ti, kteří si to myslí, ale ti, kteří takto nekonají.
Pamatuji na filmové záběry z jižních států USA ze šedesátých let o tom, jak se černošští školáci a studenti přes kordony policistů se psy, přes běsnění bílých rasistických občanů i politiků domáhají přístupu do škol. A my se dnes chystáme krácením sociálních dávek postihovat rodiče těch, kteří neposílají své děti do školy. Chápete ten rozdíl?
Když jsem před lety napsal, že situaci Romů si musí vyřešit především sami Romové, byl jsem dotazován, zda si opravdu myslím, že Romové čekají na nějakého nového Martina Luthera Kinga. Nemyslím, že je zapotřebí tolik historie, ale jsem přesvědčen o tom, že to musí být samotní Romové, kteří budou formulovat své požadavky a potřeby a prosazovat je nejen vůči majoritní společnosti, ale i ve vlastní komunitě. Ti Procházkové a Gorolové, o kterých píše S. Uhlová. Ti mladí Romové, kteří spoluorganizují různá setkání k romské problematice a k návrhům nových zákonů (a kteří mně zde vyřizují pozdrav od rodičů, které jsem zastupoval před soudy v celé republice) anebo třeba i ti, kteří si u příležitosti Listopadových výročí nedávno připomínali existenci jediné romské politické strany, která měla na počátku devadesátých let své zástupce v zákonodárných sborech.
Nikdo jiný to za ně neudělá. Obávám se, že ani většina lidsko-právních organizací a aktivistů, kteří v této věci postupují přesně opačně, než je zapotřebí. Usilují o vymýcení oněch negativních předsudků a nikoliv toho, co je způsobuje. Cožpak si opravdu nikdo nepřečetl zprávu BIS za rok 2013, ve které se píše: „Negativně lze také hodnotit velmi často jednostranná a neobjektivní vyjádření různých proromských aktivistů a nevládních skupin, která označovala za příčinu neutěšené situace pouze majoritní společnost a Romy zbavovala jakékoli odpovědnosti za daný stav.”?
Pokud se tak nestane, budeme i za dalších dvacet let stále hlasitěji a stale hloupě mluvit a psát o exofobii a rasizmu našeho národa, pranýřovat pronajímatele proto, že nechtějí uzavírat nájemní smlouvy s Romy a zastupitele a poslance, kteří říkají jen to, co si myslí jejich voliči. A stále prohlubovat obecné neporozumění ve společnosti, což je to poslední, co dnes ale i za dvacet let můžeme potřebovat.
Napsáno pro Deník Referendum
Stanislav Křeček
Nezakazovat islám! Jen nesdílet…
Výzvy k zákazu islámu jsou zcela nesmyslné a jen zhoršují již tak složitou a málo přehlednou situaci.
Stanislav Křeček
Lumpenkavárna a spol.
Lumpenkavárna se stala sociologicko-politologickým pojmem. Nevím sice jak zrovna toto jinak bohulibé zařízení k tomu přišlo, a už vůbec nevím proč „lumpen“ (z německého Lumpen (hadry), Marx: lumpenproletariát: část proletariátu politicky zcela neschopná a nepoužitelná...), ale budiž. Podívejme se však na to blíže.
Stanislav Křeček
Základní práva neřeší nerovnost
Otázka lidských práv je v poslední době v českých sdělovacích prostředcích velmi frekventovaná, neboť pokusy o její řešení se hodí k nejrůznějším příležitostem.
Stanislav Křeček
Jiný Listopad
Ve své brněnské kanceláři mám pověšenu fotografii pořízenou někdy koncem listopadu nebo na začátku prosince 1989 v sídle tehdejší Československé strany socialistické na pražském Náměstí Republiky.
Stanislav Křeček
Lidská práva: ani katastrofa ani šance!
Již několik týdnů probíhá na stránkách Práva i v jiných tiskovinách (A2) intelektuální debata o pojetí lidských práv mezi P. Drulákem a J. Přibáněm.
Stanislav Křeček
Asi se nepolepším…
Opravdu si nemyslím, že každý, kdo byl zmíněn v denním tisku, by nezbytně musel publikovat své odlišné stanovisko, ale pokud jsem opakovaně označen za nekonstruktivního škůdce tak slovutné instituce, jakým je úřad veřejného ochránce práv, snad bych pár slov k tomu sdělit mohl.
Stanislav Křeček
Justice bez spravedlnosti?
Možná příliš odborné, ale snad bude zřejmé, o co mi jde:Jde o vcelku banální případ: manželé ing. K. a B. K. se rozvedli, následně na to Obvodní soud pro Prahu 8 ve věci11C195/94 rozsudkem ze dne 26. 3. 1998 zrušil společný nájem jejich společného bytu v Chotovické ulici v Praze8 asoučasně rozhodl, že byt bude nadále užívat jako jediná nájemkyně paní B. K.
Stanislav Křeček
Duchcov – pokus o sociální začlenění
Město Duchcov má za sebou dvě události, které je činí z hlediska pokusů o začleňování a o soužití s lidmi, které označujeme za „sociálně vyloučené“, zajímavým.
Stanislav Křeček
Jaká práva?
Dvě nedávné, spolu nikterak nesouvisející události ukázaly, že pokud se někdo dovolává lidských práv, neobejdeme se bez odpovědi na základní otázku: jaká práva máte na mysli?
Stanislav Křeček
Opatrně s antidiskriminací.
V nedávných dnech rozvířila hladinu veřejného mínění mimo jiné zpráva veřejné ochránkyně práv o problematice „muslimských šátků“. Obávám se, že však přinesla více otázek než odpovědí...
Stanislav Křeček
Nové zákony a rozpačitá levice
Čas od času si přečtu nebo vyslechnu povzdech nad tím, že levice v Evropě obtížně hledá v dnešním globalizovaném světě svojí cestu k voličům, neboť nenalézá témata, kterými by je oslovila.
Stanislav Křeček
Aktivismus soudů, premonstráti a Hradišťko
Vracím se touto úvahou k již známému a publikovanému případu obce Hradišťko, která je povinna vydat pozemkový majetek na kterém se nachází taková část obecní infrastruktury, že to ohrožuje samotnou existenci této obce.
Stanislav Křeček
Pověšená babička pana prezidenta
Rozhodně se nemíním zabývat virtuální tragédií v rodině pana prezidenta, ale rád bych se šířeji zamyslel nad jeho nedávným výrokem o tom, že „mediální poprask“ ohledně bydlení obyčejných lidí vypukne, „až se pověsí první babička, kterou majitel bytu vyhodil na ulici“.
Stanislav Křeček
Byt pro soudce
V r. 2007 jsem napsal tento článek o soudci J. V., který se nyní má stát předsedou Krajského soudu v Ústí n. Labem. Tak nevím....
Stanislav Křeček
Krásná hesla šokovaných ministrů
Tak se z tisku (Holobyty ve Šluknově ministry šokovaly,Právo 13. 5. 2014) dozvídáme, že ministři, kteří navštívili Šluknovsko, byli šokováni realitou, se kterou se zde setkali.
Stanislav Křeček
Ono se toho zase u nás tolik nedělo
Tento, dnes již proslulý výrok naší ministryně spravedlnosti o poměrech v období protektorátu Čechy a Morava, tedy v období druhé světové války, může však být také vyložen ve prospěch českého národa.
Stanislav Křeček
Lidská práva na ústupu anebo omyly Romana Jocha
Na portálu Česká pozice se nedávno zajímavě rozepsal Roman Joch o české zahraniční politice v souvislosti s neutuchajícími (a současnými událostmi znovu živenými) diskusemi o šíření lidských práv a demokracie prostřednictvím aktivní zahraniční politiky státu.
Stanislav Křeček
Dluhy, advokáti, exekuce
Poslanecká sněmovna projednává v současné době poslanecký návrh novely zákona, podle které by se snížily odměny advokátů v případě vymáhání tzv. bagatelných dlužných částek.
Stanislav Křeček
Jak dál v Ombudsmanově?
Nedávné události v „Ombudsmanově“, jak nazval úřad ombudsmana, neboli Kancelář veřejného ochránce práv, jihočeský hejtman J. Zimola ukázaly, že právní zakotvení této instituce není zcela bezproblémové.
Stanislav Křeček
Ubytovny
Tak jsem si dovolil navrhnout, aby jeden z nejhanebnějších kšeftů s chudobou – tedy provozování „ubytoven“ pro lidi, kterým nikdo jinde jiné bydlení neposkytne - převzal stát a začal tak plnit svoje závazky k zajištění přiměřeného bydlení pro všechny, které převzal na základě mezinárodních dohod.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 171
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1279x